čtvrtek 9. dubna 2015

Žijeme pro zklamání

Černá noc co hvězdy skrývá.
Měsíc z hlubin na svět zírá.
Pod lampou lávka zasněžená
a na lávce postava bílá.

Rudé vlasy a bledá tvář,
světlo lampy jak svatozář.
Dívka je to uplakaná
ústa pláčem pokřivená.

Slza za slzou po tváři se line,
po šatech z hedvábí potůček se vine.
Slzy, jenž padají na bílý sníh
v perly se promění a zmizí pryč.

Život ji opustil a s ním i síla,
pod lávkou není žal a ani bída.

Žádné komentáře:

Okomentovat